Cyklovýlet - na MS MTB

Aktualizace: 17. říj 2020

Účastníci: Brabčáci v počtu nejprve 3 a později 5 kusů, Polívky v počtu 3 a později 4 kousků, Walzerovi v počtu 2 a poté dvojnásob a Foltýňáci ve dvou a následně ve třech 

Cesta: (Zelená Lhota) Horažďovice – Nové Město na Moravě (Velké Dářko)

Termín: sobota 25.6. – pátek 1.7.2016

Jako každý rok i letos jsme se my, zasloužilí otcové, a naše ratolesti vydali na dlouho plánovaný výlet po krásách Čech. Záměrně uvádím Čech, protože v původním plánu byla Paříž, ale divoká situace v zahraničí nás vrátila zpět na rodnou hroudu.

Vyrážet jsme měli po závodech Becker cupu z Klatov. Vybaveni a přichystáni jsme od sobotního rána podporovali naše děti v jednotlivých kategoriích. Začínali dospěláci a po nich od nejstarších k nejmladším. V poledne vyschlou závodní trať svlažil první drobný deštíček, v jednu hodinu začalo krápat trvaleji. Ve dvě při závodě mladších žákyň už bylo dobré se schovat a ve tři se už pro změnu nebylo kam schovat. Nejmladší Andrejka Brabců vyrážela po kolena ve vodě za divokého skandování, svých, do plavek oblečených, rodičů. Bylo jasné, že počasí nám dnes nedovolí odjet. Dočasným útočištěm se nám stala Zelená Lhota, kde kupodivu ani nekáplo. Takže když jsme se náležitě usušili, došlo i na houby.

V neděli už pršelo i na Zelené Lhotě. Předpověď slibovala zlepšení v odpoledních hodinách, tak nás holky ženy odvezly o něco blíže k dnešnímu cíli, kterým byl kemp Rusalka za Týnem nad Vltavou. V 11 hodin jsme vyráželi od benzínky v Horažďovicích. Čekalo nás poctivých 81 km, ale s přijatelným převýšením 350 m. První část cesty kolem Otavy byla hodně dobrodružná. Naplněné koryto řeky místy dosahoval až k okraji a pěšiny kolem byly dost podmáčené. Minuli jsme Katovice, kde jsme měli původně přenocovat, Střelské Hoštice a v poklidu dorazili až do Strakonic. Čtvrtka trati byla za námi a my jsme se krásnou rovinatou krajinou mezi mnoha rybníky blížili k Sudoměři. 1420 tady dal Žižka na frak křižákům, tak mu mezi rybníky Markovec, Škaredý a Prostřední postavili obrovskou kamennou mohylu. Následovala vložka MTB, kdy jsme se po zelené turistické vraceli z druhé strany Markovce na cyklostezku. Síly ubývaly, žízeň a hlad sílily. Ale jak jsme míjeli jednu vesnici za druhou, začínali jsme ztrácet naději, že v tomto kraji se také vaří. Až v Heřmani se nad námi slitoval hospodský a uvařil nám špagety a palačinky. Chutnalo to náramně. Až teď jsme si uvědomili, že je hodně dlouho odpoledne a nás ještě čeká přejezd Přírodního parku Písecké hory a Týn nad Vltavou. Naštěstí děti posilněny vydatnou stravou šláply do pedálů, kopce nekopce. Když nás ve stoupáních ztrácely, vždy počkaly a my jsme byli v permanentním zápřahu. Poslední zastávka před cílem byla v Albrechticích nad Vltavou. Poté už jen několik kopečků a sjezd až k Vltavě do Týna. Po překročení Vltavy jsme krásnou cyklostezkou podél řeky dojeli do místa přenocování – kemp Rusalka v Hněvkovicích. Rusalka proto, že patří Národnímu divadlu. Chatičky super, bazén k dispozici, ale jen pro otužilé jedince, k večeři svíčková … prostě paráda. 

V pondělí opět pršelo. Do dvanácti jsme zavřeni na chatkách, trávíme párečky a čekáme na signál. Přestalo pršet a my vyrážíme, hned bojujeme s 5 km stoupáním. Terén nahoru, dolů až do Soběslavy, kde si dáme pozdní oběd na náměstí v Restauraci Na Růžku. Děti jsou nadšené, ale nejvíc září Milan, když mu na stole přistane čepovaný Gambrinus. Za městem přejedeme dálnici D3 a hrneme si to na zámeček Červená Lhota, bohužel mají v pondělí zavřeno, ale i tak je krásná. V Deštné U Mocnáře přečkáme krátkou přeháňku, doplníme zásoby tekutin a zbytek cesty dorazíme ve vysokém tempu. Dětský tábor Kalich a jeho správce nás vítají s otevřenou náručí, bohužel v ní je jen lahvový teplý Ježek. Tábor je krásný, ale asi už dlouho. Máme štěstí a dostáváme k dispozici celou mnohapokojovou budovu, a tak si spíme v osmilůžkových pokojích po dvou. ME ve fotbale můžeme sledovat u správce, dokonce máme k dispozici ledničku s potřebným množstvím tekutin … ale ten Ježek se opravdu dá jenom z mrazáku. Celkem za pondělí 61 km, ale 826 m výškových!

Úterý – nohy bolí, záda bolí, pr…bolí. Těžko se hrabeme z postele. Ale snídaně je výborná, švédský stoleček. Super rybí pomazánka. A jako tradičně hned zpočátku dlouhý výjezd až do Kamenice nad

Lipou. Po naučné stezce V.Nováka projedeme hustými podpelhřimovskými lesy. Přes Rynárec, Proseč pod Křemešníkem míříme na oběd do obce Vyskytná. A jako tradičně vše zavřeno, opět pomohl strejda Mňong a studený oběd. Jsme zhruba v půlce dnešní trasy. Tím, že jsme vyjeli brzo, máme spousty času na dojetí. Zanedlouho podjíždíme dálnici D1 u Skorkova. Svačinka a krátký odpočinek je v Úsobí, zrovna tu stavějí pouť. Ještě se přehoupneme přes kopec (nevím proč se jmenuje Turkův kopec) a už sjíždíme do malé vesničky Okrouhlička. Jaké je naše překvapení, když tu objevíme plně funkční hospůdku „Šejdorfský mlýn“. A to už jsme skoro v cíli. Zbývá vytlačit, tedy vyjet poslední stoupák mezi poli k rybníčku a jsme doma. U chovného rybníka Hubertka jsme sami, bydlíme v karavanech. Večeři nám přijela udělat paní majitelka a popravdě jsem takový kuřecí steak nikdy nejedl. Ale i ostatní večeře jsou super. Děti objevily potůček a je celý večer klid. A i Bernarda si zasloužíme – 60 km, 931 m výškových.

Ráno nás probudí ptáci a žáby, ale je to nádhera… čajík s tatrankou u pana správce a hurá na kola. Kluci ještě dostaví zborcené hráze, umažou poslední čisté věci a jedem. Čeká nás posledních 50 km a 800 výškových metrů. A protože tatranka je po ránu málo, stavíme ve Šlapanově. Maličký krámeček bereme útokem, místní utíkají. V 10 hodin nám na blízkém kostele zahraje krásná zvonkohra. Dnešní den máme plánovanou kratší trasu, tak zbyde čas i na památky. V Přibyslavy se na poslední chvíli dostaneme do zámku, kde je velké muzeum věnované hasičům. Máme dokonce soukromou prohlídku a je to super, jen Šimon P. si moc neužívá a honí ztracenou peněženku. Po muzeu bývá hlad a ten ukojíme v místní hospůdce – u všech to vyhraje karboš. Před námi jsou Žďárské vrchy a z těch máme trochu vítr. Tak dumáme a dumáme…kopce za cenu deseti kilometrů navíc půjdou pohodlně objet. Navíc je horko a bude lepší jet ve stínu lesíka. Z Přibyslavy odjíždíme kolem sochy Jana Žižky na koni. Zřejmě mu ji tady postavili za odměnu, že je vypálil (on tedy stihl těsně před tím umřít). Údolím Sázavy po staré železniční trati (nyní cyklostezce) sjíždíme k Žďáru. Nádherou mnohakilometrovou stezku opouštíme v Sázavě, kde už ale připravují další pokračování. Tady chceme najít sochu slona, po několikaminutovém hledání ji nacházíme v soukromé zahradě. Dále po cyklostezce 19 míříme na Žďár. V Najdku uděláme otočku o 180 stupňů a jedem se podívat na další sochu Michala Olšiaka „Mamuta“. A kousek odtud je „Šlaghamr“ – bývalý mlýn na výrobu železa. Je tu stálá expozice a i prohlídka s průvodcem – opět to stálo za to. Následný děsivý stoupák do obce Šlakhamry nám doporučil průvodce, asi se nám chtěl pomstít. Ale je pravda, že jsme se dostali až na „Konec světa“ a to doslovně – dokonce je tu i bývalá starorakouská strážní budka a v ní strážce hranice, té moravskočeské. Pokračujeme lesy stále ke žďáreckým rybníkům. Odpočinek je u vodní nádrže Pilská v rekreačním areálu Pilák. Nechvátáme, jsme pár kilometrů od cíle, proto nám ani nevadí, že na hodinku ztratíme děti. Je tu ale opravdu ohromné množství průlezek, trampolín a hřišť. Působivé je i sousoší orla a lva – hraniční kámen. Orel hlídá Moravu, lev Čechy. A naši borci hlídají orla i lva. Pohodlná cyklostezka nás dovede do Polničky, kde si v příjemném areálu Salon Expres Vagon dáme další přestávku. Děti mají k dispozici vláček, ale ten nejezdí, tak nepohrdnou samoplovoucími čluny. Adam a Šimon P. si pro jistotu nechají i helmy. Největší aplaus sklidí střílečka gumovými míčky 2 na 2. Po pár kilometrech už stojíme na hrázi Velkého Dářka. Obrovská nádrž, která historicky sloužila na doplňování vody do Sázavy kvůli mnoha mlýnům na ní. Nám bude teď sloužit ke koupání. Objedeme východní část a už jsme v areálu několika chatiček. Pan správce nám nechal chatičky otevřené, jsou prostorné. Záchodky v dosahu a pěkná písečná pláž taktéž. Středou nám skončil hlavní cyklistický výlet. Večer přijely maminky. Při shánění večeře jsme ještě narazili na pěkné sochy hrochů, za 5 tis. jsme se na ně mohli i posadit.

Dopolední koupání bylo jako u moře. Děti stavěly hrady, my jsme odpočívali. Odpolední výjezd nás již vedl do Nového Města na Moravě, do sportovního areálu, kde do neděle probíhalo Mistrovství světa na horských kolech. Počasí nám moc nepřálo, ale hlavnímu lijáku jsme se stihli vyhnout. Ve čtvrtek byly na pořadu štafety a zážitek stál za to. Naši skončili druzí, když Kateřina Nash podala životní výkon a vytáhla naši štafetu z desátého na druhé místo. Kulháč ho uhlídal a stadion bouřil. Super atmosféra.

V pátek došlo i na závody v dětských kategoriích. Z našich borců se open závodů zúčastnila Adélka, Adam, Šimon B. a Andrejka a na stadionu jsme se také potkali s Křiky týmem, takže závodila i Andělka se Šárkou. Ostatní účastníci zájezdu už v pátek odjížděli zpět k domovu.

Sobotu a neděli jsme strávili v srdci mistrovství světa. Procházeli těžké technické tratě. Lidí stále přibývalo. Děti si užívaly blízký kontakt se závodníky, navíc bylo k dispozici spousty her, možnosti půjčování biků různých značek. Atmosféra neopakovatelná. A radost nám dělali i naši závodníci. 

Cyklovýlet opět super, ale příště už budu potřebovat motůrek.

Pavel Foltýn

Účastník výletu

0 zobrazení
Zpět